Můj velký pátek. Blížím se k jednomu z těch báječných paneláků na Černém mostě. Před vchodem zevlují dvě princezny. Jejich třetí kamarádka se nejspíš ještě líčí, holí si ve sprchovém koutě pipinku nebo nevím co. Je přece „Friday night“, jak zpívá známá česká písnička: „I was working all week, nothing exciting, I was waiting all week, so boring… But tonight I’ll go out…“ Dívky se o mě dokonce otřou vlídným pohledem, zatímco mi uhýbají ve dveřích. Dokud jsem zticha, vypadám nejspíš přitažlivě. Ta třetí se řítí ze schodů už zcela bez zájmu jak nějaká lokomotiva padající z útesu, zastřená oblakem vůně. V zádech pak slyším pusinky a odchod podpatků do víru velkoměsta a marnosti a naděje a mládí, do víru, který je všechny roztrhá na krásné malé třpytky.

Najednou stoupám po setmělých schodech sám. Za dveřmi napravo někdo přepíná televizor a nemůže se rozhodnout, za těmi levými zakňučí ochočená šelma. Projdu prvním patrem k těm nejtišším dveřím uprostřed. – Ne, tady nebydlím. Dávno už nemám domov. Můj domov vězí leda v kolečkovém kufru a cizí lůžka střídám častěji než Casanova milenky. Vždyť co jsem jednou opustil domov rodičů…

A přece mám od těchto dveří klíč. Uvnitř ve vaně se šplouchá epileptik. Je starý, ohyzdný, nikdo ho nejspíš nikdy nemiloval, až na tu koupelnovou vodu… A i ta se drží dostatečně daleko od jeho žiletkou pořezané tváře, z níž se sotva kdy stane profilovka. Nemoc ho uvrhla do reality v přísném režimu – práce v dílnách, nákup, jídlo, hygiena, místy procházka; prostě život, jak si ho mnozí představují v jeho úplnosti, pouze o nocích ho z toho života vylamují výbuchy podmanivých záchvatů. Nehledě na to, zda je zrovna pátek, pondělí či Valentýn. Jako by mu tehdy vnikali do kostí ďáblové a smýkali jím po vyleštěné podlaze ve snaze rozrazit mu hlavu o nejbližší roh prádelníku.

Jsem tady, Milane. Přišel jsem na první noční směnu. A peřiny máte kde? Princezny z Černého Mostu projely Rajskou zahradou, načež vystoupí v centru na Můstku, ne-li až u Anděla, na Smíchově. Ten rozporný výjev mi přijde jak má duše ve zkratce: napovrch blyštivá, koketní, rozmařilá, v podstatě nejhorší, jakou si jen dokážete představit – a právě tam ji nejvíc miluju. „You are a glittering of abnormality in a fucking conformist world without a face or soul. So just play your role.“

„Kdo pracuje v noci? Kurvy a zloději,“ pronesl kdysi jeden poslanec, když si přál jezdit ze sněmovny domů za denního světla. Ozvalo se množství pobouřených reakcí. Nicméně za sebe, který nemá dost odvahy ke zločinu ani ke kurvení se, a přece maká v noci, podotýkám: v noci je všechno blíž. V noci vyplouvají naše duše z vodních těl a tím největším zločinem by bylo spát. Jen spáčové se domnívají, že noci bývají černé. Pro ty, kdo raději bdí než sní, je černé nanejvýš Slunce. A v noci k nám plíživě přichází láska – po černém mostě.

„When darkness comes and pain is all around, like a bridge over troubled water I will lay me down. Sail on Silver Girl, sail on by, Your time has come to shine.“