Divadlem zastřešuji výběr těch uměleckých aktivit, kterými jsem nevytvořil hmotný artefakt. Jedná se tedy o škálu od performancí a slamů až po klasické divadelní účinkování, taneční útvary či kabarety. Pouze pro autorská čtení jsem časem vytvořil samostatnou záložku. Od roku 2018 se dá v mnoha případech mluvit o počinech platformy Nothing Is a Problem Here. Svůj postoj k divadlu manifestuji v diplomové práci Erós autorského herectví, obhájené roku 2019 na DAMU.  

 

2024

 

Projekt Irma – dne 29. 6. předskakujeme Plastic People of the Universe u klubu Cross, Praha.

Mezi námi zvířaty – výjezd Prostoru dne 28. 6. na broumovský Hoprich. Hudebně-literární pásmo ve složení: Anna, já, Honza Musil, Anna Řezníčková, Martina Lupínková, Běla Čápová s Antonínem Pevalou, před námi procházka Jana Hamerského se Standou Bilerem, po nás kapela Budeč a performer Andy the Doorbum (USA).

Pozemšťané – kabaretní uvedení zvířecího čísla revue Prostor, kurátorovaného socioložkou Terezou Vandrovcovou, dne 5. 6. na seně v Kampusu Hybernská. Pásli se: Jakub Vaněk (kráva), Anna Luna (prase), Jane Scalabroni (slepice), já (kuře), Jack Cooper (básník), Běla Čápová s Antonínem Pevalou; film vytvořila Alena Julie Novotná. Aby ze zvířat nebyl u moci jen český lev...

Básníci a básnířky na FF UK – moderace čtecího maratonu v roli policisty, čtení vlastních koláží & hudební intervence s Irmou v hravě protestním duchu dne 22. 5. v Kampusu Hybernská.

RP na cestách – (dez)organizace hudebně-básnického jamu se zvukových tělesem Irma a hosty*kami (Jiří Šimčík, Olga Wawracz, Ladislav Zářecký, Anna Luna) po besedě na téma vzdělávání mj. se Standou Bilerem dne 17. 5. v Café Paměti národa Brno.

Kafkův snář – kolektivní performance ke 100letému výročí smrti Franze Kafky, provedená dne 23. 3. jako vyústění jubilejních akcí v rámci tzv. Kafkusu Hybernská. Akce revue Prostor fungovala na principu 16 tematických stanovišť, které bylo možné libovolně obcházet po dobu dvou hodin, a skončila setkáním všech v námořnické krčmě a koncertem Pražské jidiš kapely. Já jsem byl stanoviště Před záchodem. Účinkovali: Vojtěch Bárta, Kamil Bouška, buldok Spike, Martin Doucha, Timofey Golev, Viktorie Hálová, Jakub a Petr Klímovi, Richard L. Kramár, Anna Luňáková, Jane Scalabroni, Mariana Senft, Alžběta Stančáková, studentstvo KALD DAMU (Yania Arlova, Eliška Čadová, Samuel Černuško, Eva Fuksová, Matouš Gottvald, Barbora Chrpová, Cyril Janáček, Adéla Kulhavá, Šimon Ludvíček, Nikita Měcháček, Terézia Mikléová, Alexander Moberg, Jolana Šmejcová, Adam Trcka, Lucie Trilčová, Běla Vondráčková), Vojta Vacek, zvukové těleso IRMA a další. „…snad byla mezi nimi loď, která mě má jednou zachránit, loď plující do Ameriky, až se budu topit v lodi mrtvých.“ /Jiří Weil/ Podrobnější informace zde.

Uvedení Deníku smutku Rolanda Barthesa – rozmlouvám s editorkou knížky, režisérkou Lindou Duškovou nejen o našich maminkách v návaznosti na scénické čtení Pavla Neškudly a Johany Schmidtmajerové (fragment z její inscenace Romanticky rozprašuji vlastní popel), dne 28. 2. v Kampusu Hybernská. Dnes – moje narozeniny – jsem nemocný a nemohu – už jí to nemohu říct.

Svíčky na pobřeží moře – společně se studentstvem z FF UK jsme proměnili původně zamýšlenou otevřenou hodinu o českém moři ve vzpomínkově útěšný rituál. Akce proběhla v rámci „Měsíce pro fakultu“ dne 31. 1. v Kampusu Hybernská. Vystoupili mj. Viktorie Rešlová, Klára Černá, Václav Křenek, Ema Plachá, Anna Luňáková, Michal Jírů nebo Mikoláš Štrajt. Náš čtyřpatrový koráb ztroskotal a my se chytáme jeho trosek, nebo nám pomáhají ryby. Už nikdy nebudeme stejní jako dřív.

Paměť jsou místa, kde moře prochází tělem – interaktivní plavba po světových mořích a oceánech dne 16. 1. v prostorách Muzea literatury v Praze, oficiálně šlo o představení modrých kulturních studií spojené se čtením nových pirátských básní Jana Škroba. Pomoc s hudbou: heronci. Většinu těla tvoří voda, potřebujeme ji k životu, zároveň se do ní nemůžeme vrátit…

 

2023

 

Když na slově záleží – uvedení nového čísla revue Prostor o nezávislé žurnalistice dne 11. 12. v Kampusu Hybernská s hostem Tomášem Hučkem, zpestřené o happeningovou tiskovou konferenci s oligarchou Ondřejem Tykačem (já), dezinformátorkou Aničkou Hegelovou (Luňákovou) a influencerkou Vesmírou Prachatou (alias Alenou Julií Novotnou, které též vytvořila video z výpovědí zahraničního novinářstva). Konferenciér: Martin Doucha. Asistentka: Jane Scalabroni. Vánoční hudba: Bunkerer. Naše heslo odteď budiž: Dezinformace jsou lepší než pravda, protože rozvíjejí fantazii.

Hvězdoplavba – performance na motivy Křesadlova kosmického sci-fi eposu u příležitosti vydání nové e-knihy za účasti Křesadlova syna Václava Z. J. Pinkavy ve spolupráci s Jakubem Štouračem (alias zlotřilým Mandysem) a mnoha roboty a robůtky dne 28. 11. v Astrobistru Štefánikovy hvězdárny na Petříně.

Česko-francouzský dramatický brunch – dvojjazyčné scénické čtení textů mj. Bernardety Babákové a Alžběty Michalové v režii Lindy Duškové (festival Sněz tu žábu), v mém případě hlavně s Veronikou Lazorčákovou, dne 11. 11. v A studiu Rubín.

Dušičkový rituál za zapomenuté – procházka a komorní rituál se spolkem Všem tafofilům dne 2. 11. na bohnickém hřbitově, Praha.

Irma – občasné vystupování s post-ÚDK tělesem například 1. 9. na Knižní Lázni v Lázních Bělohrad, 18. 10. na křtu Fosfén Jana Horského v Kampusu Hybernská nebo 17. 11. v pražském Muzeu hudby.

Theta nigrum – performance s Janou Orlovou inspirovaná Hádem a Persefonou dne 15. 10. na palubě vltavského přívozu (v rámci kulturního kolokvia k železničnímu mostu), Praha.

Okolo Hradce v malé zahrádce – uspořádání kabaretně-literárního večera dne 4. 10. v Kampusu Hybernská k představení Královéhradeckého kraje. Pozvání přijali: spisovatelka a překladatelka Sára Vybíralová, básník Lubomír Tichý a performer Rudovous. Na piano nás doprovázel brácha Tadeáš. Hezký je to tady u Hradce Králové, mnohem hezčí, než jsem si představoval.

Blbá hra – V podsvětí se potkají u partie člověče nezlob se činoherec stanislavského typu, brechtovský kabaretiér, dvojnice Antonina Artauda a vnitřní partner Ivana Vyskočila… Ne, to není vtip, to je náš pokus o vlastní blbou hru. Performativní pocta Vyskočilovi vznikla pro festival …příští vlna / next wave… a proběhla dne 25. 9 na piazzettě Národního divadla. Tvůrčí tým: Ondřej Macl, Richard L. Kramár, Anna Luňáková, Martin Doucha, Jakub Štourač a Jana Orlová (la santa muerte).

Liquid Queer Memoria – účast ve čtyřhodinové kolektivní performanci iniciované Martinem Kámenem a Darinou Alster dne 22. 8. v prostorách barokního zámku Troja. Na popud Jany Orlové, potažmo Diany Torr jdu cestou drag king a vytvořím si postavu vyoutovaného fotbalisty (na počest Justina Fashanua), který hledá v podsvětí svůj ideální tým. Můj report z akce zde.

Umělec – scénické uvedení knížky Oscara Wildea Umělec: básně v próze doplněné o můj dopis „Polibky na Wildeův hrob“ dne 10. 8. pod záštitou Prague Pride v Kampusu Hybernská. Spolupachatelé: Iryna Zahladko, Richard L. Kramár, Aleš Kauer za Adolescent, Anna Luňáková a Jakub Štourač. Pojď za mnou, Oscare, za vůní orchideje, za mými čerstvě natřenými rty, Tvůj zlatý chlapec.

Malvern 25 – spacákový tanec při koncertu rozpadlé kapely ÚdK (na plakátě pod označením „a další“) a poté hobl pro oslavence Jakuba Hlaváčka, dne 1. 7. na jeho statku v Úhercích.

Udusit se kvašeným rejnokem – performativní pseudo-konference k uvedení islandského čísla časopisu Plav dne 30. 6. s Richardem L. Kramárem, Annou Luňákovou a duem Vánek v Rybárně na pražské Kampě. Tam, kde je Island, hoří den jako knot voskovic.

Cesta ke hvězdám – uvedení vesmírného čísla revue Prostor, stylizované jako let raketou Hybernia v režii básníka, kněze a filozofky, dne 14. 6. v Kampusu Hybernská. Herons Vector feat. Petr Bittner s Pavlem Šplíchalem feat. mimozemská Jana Orlová feat. anketa z planety Knihex od Aleny Julie Novotné feat. zbilungská nová vlna Skuliak Maniak. Nemusíme lítat de vesmíru, už v něm jsme.

Ancient Gods Are Still Online – básnická performance s Janou Orlovou, Emmou Kausc (v zastoupení) a Herons Vector doplněná o výběr z videopoetry dne 30. 5. v kinosále Českého centra Londýn. Setkání starých bohů s generací vyrostlou na počítačích.

 

2022

 

Vánoční horor (večer Tvaru) – performance na způsob besídkových forbín s Richardem L. Kramárem v kostýmech Pražského Jezulátka a medvěda, s podporou scénografa Petra Vaňka, dne 16. 12. na Krymské. Četli: Klára Krásenská, Patrik Linhart a Milan Ohnisko. Svatá noc, dlouhá noc, temná noc.

Poslední koncert ÚDK – celebrace zádušního rozloučení se zvukovým tělesem Úvod do komparatistiky dne 7. 11. v pražském klubu Myslíš? při demontáži výstavy Rusty Desillusion. Stigmatizovat a zvěčnit hrůzu / proměnit ji v krásu / iracionální rétorika děsu / jako odpověď na totalitní arcanum imperii.  

Ten kluk, co mám ho rád… – krátký wildeovský vstup s dušičkovými atributy a tahací harmonikou na večírku 15. narozenin nakladatelství Adolescent dne 2. 11. v Kampusu Hybernská (počeštěná píseň The Boy I love Is up in the Gallery v kombinaci s Wildeovou básní Umělec).

Andrej mluví s vesmírem – autorský kabaret na motivy Legendy o Bocianovi vytvořený pro festival Next Wave a uvedený dne 25. 9. ve foyer divadla Komedie. Spolupráce s Richardem L. Kramárem, Annou Luňákovou, Martinem Douchou a Jakubem Štouračem. Naše oči byly příliš jemné proti osudu.  

Zeměkrev – kabaret k uvedení čísla Plavu na téma  „menstruace v literatuře“ dne 21. 9. v Kampusu Hybernská. Principálem večera je Richard L. Kramár, zapojím se do vybraných čísel (svlékání vrstev a zabití principála, čtení koláže z reakcí na menstruační pomůcky zdarma, hudební číslo s Úvodem do komparatistiky o prozření Petra Onufera či závěrečný tanec s nanuky).

“Immer verrückter” – v převleku za jednorožce se dne 24. 6. umístím do vitríny berlínské galerie TAKT Tapir a jemně interaguji s kolemjdoucími. Název akce „čím dál šílenější“ upomíná na výrok sousedky, jíž je galerie dlouhodobě trnem v oku.

Úvod do komparatistiky – několik vystoupení s kapelou zhudebňující mj. školní sylaby (dne 25. 5. na akci Básníci FF UK, jíž jsme kolektivně moderovali, 26. 5. v dejvické Klubovně a 30. 5. při protestech proti obchodnímu domu na náměstí Miloše Formana). Mým nástrojem byl theremin.

Kdo zradil Jidáše? – interaktivní pašijová hra pořádaná na Škaredou středu 13. 4. na ostrově Štvanice pod revue Prostor v koprodukci s Venuší ve Švehlovce. Děti, psi i ateisté friendly. Hráli: Jaromír Lelek (Jidáš 1), Richard L. Kramár (Jidáš 2), Ondřej Macl (Jidáš 3), sv. Matouš Fendrych, sv. Jakub a Petr Vaňkovi, sv. Anna Luňáková, sv. Pavel Zajíček, sv. Jan Michal Jírů, sv. Máří Lebedová, sv. Veronika Konrádová, sv. Filipa z Kina Pekla, anděl Adam Mensdorff, Kaifáš Kothera, Messalina Šauerová, Josef Doucha a Marie Srstková, Gorale Originale Pardubiciensis. Podrobnější reportáž zde.

Richardovy narozeniny – oslava narozenin básníka Richarda L. Kramára na bohnickém „hřbitově bláznů“. Připravil spolek Všem tafofilům 12. 3., atmosféru výpravy zachytil na kameru Robert Vyskočil.

Dopis pro D. (křest knížky) – diskuze nad knížkou i odkazem francouzského myslitele André Gorze s Pavlem Baršou, překladatelkou Annou Luňákovou, Jakubem Vaňkem a Richardem L. Kramárem dne 2. 3. v HYBu. Do knížky jsem napsal úvodní poznámku.

Tančím proti válce – rekonstrukce posledního vystoupení Vaslava Nižinského před zraky švýcarských vojáků roku 1919, kdy přicházel o rozum. Výstup byl součástí benefice pro Ukrajinu dne 1. 3. ve Venuši ve Švehlovce ve spolupráci s Voxpot. Vystoupili Iryna Zahladko, Becka McFadden, Pavel Karous, OKSYI, Večerka, živě z Ukrajiny Vojtěch Boháč, zástupci Amnesty a Člověka v tísni, Tomáš Čada, Ufftenživot… Reprízováno 11. a 12. 6. v rámci „otevřených ateliérů“ před galerií TAKT Tapir v Berlíně.

 

2021

 

Legenda o Bocianovi (křest knížky) – scénické čtení v maskách Andreje Babiše (Martin Doucha) a jeho dvorního babásníka Babana Rejdiše dne 18. 11. v café clubu Míšeňská. Pomoc s technikou a dramaturgií: Anna Luňáková, Jakub Štourač, Maria Schormová.

Večer Tvaru: Chuť – moderace (nejen) literární hostiny dne 5. 11. ve Sběrných surovinách, Praha.

Pourquoi êtes-vous au monde – básnická performance s houslistkou Marií Takahashi na motivy mých variací na Jiřího Žáčka (v překladu Jeana-Gasparda Páleníčka) dne 31. 10. na festivalu „Poésie de la Goutte d’Or“ v pařížském divadle Lavoir Moderne Parisien.

My, občané mélští – scénické čtení 6. dějství z málo známé hry Karla Michala dne 24. 9. s Jakubem Vaňkem a půl kilem salámu Vysočina na večeru Sylvy Fischerové „Hvězdoplavba, aneb antické inspirace v (nejen) současné české literatuře“ v ateliéru Rychta, Svět knihy Praha.

Svět podle Danta – s Annou a Jakubem Vaňkem provázíme dne 15. 9. duše zemřelých Peklem, Očistcem a Rájem v prostorách Vrtbovské zahrady na Malé Straně. Po cestě se odehrávají literární, hudební a performativní výstupy na dantovské téma. Představí se mj. Petr Borkovec, Adam Borzič, Martin Pokorný, Richard L. Kramár, Sylva Fischerová, Josef Kružík, Kino Peklo, Miroslav Olšovský, Pavel Zajíček, Timmi, kapela Gorale Originale Pardubiciensis a další. Nad rámec provádění Peklem si připravím koláž Nového života v kombinaci s novelou Elsy Aidse Přípravy na všechno. Po odchodu ze zahrady následuje noční happening na Karlově mostě, kde v třiatřiceti lidech přečteme najednou celou Božskou Komedii. Akce se koná pod záštitou revue Prostor, Kampusu Hybernská a v koprodukci s Venuší ve Švehlovce. Více ZDE.

Kapitoly z dějin polibku – performance s Annou a Martinem Douchou na festivalu Kvílení dne 20. 8. v parku Gustava Mahlera v Jihlavě, následovaná kohoutím výstupem Herons Vector. Osobní polibky, původ polibku, polibek zrady, goethovské „polib mi prdel“ či Foova teorie zrození komedianta.

Do lesů – v roli mladého Goetha provázím návštěvníky lázeňskými lesy u Karlových Varů, kde se setkáváme s Přírodou (Annou Luňákovou), zeleným mužem (Martinem Douchou), lesními fauny (skupina Tyhle), vílami (tanečnice, flétnistky, kontrabasistka…) a dalšími umělecko-interaktivními výjevy se zeleným přesahem. Akci uspořádal dne 7. 8. spolek Vzbuďme Vary.

Večer revue Prostor – s Lucií Berg moderujeme dne 4. 8. v HYBu křest nového čísla na téma rodina.

Virginský dub obrostlý mechem – žaludová performance s Alešem Kauerem a Honzou Spěváčkem k uvedení milostných básní Walta Whitmana (přel. Sylva Ficová) dne 3. 8. v Rock Café, v rámci queer festivalu Wild!. Dle Janka Růžičky „intenzivní, atletické a ani trochu perverzní. Lesní hoši na tripu za něhou.“

Interview s básníkem – video vytvořené s Alenou Julií Novotnou, ve spolupráci s Venuší ve Švehlovce, na popud bratislavského festivalu Ars Poetika. Jakou má poezie budoucnost a proč je to zubatý zvíře? Ke zhlédnutí ZDE.

Večer video poetry – kurátorem večera spolu s Annou Luňákovou a Psím vínem, dne 21. 7. v Kampusu Hybernská, pod záštitou Revue Prostor. Ve smyčkách jedou zároveň tři projekce. Krom naší tvorby jsou to videa Ondřeje Buddeuse, Zuzany Husárové, Aleše Kauera, Alžběty Stančákové, Zbyňka Baladrána, Kennetha Goldsmithe,  Eleny Pecenové, Kamila Boušky, Laury Trenčanské, Davida Fesla, Davida Helána, Jana Boháče či kolektivu OBJECT:PARADISE.

Večer Tvaru: Zrak – moderace večera dne 26. 6. v roli studenta ateliéru básnických obrazů na AVU.

Ač zemřeli, ještě mluví – video-procházka vyšehradským hřbitovem ve spolupráci se spolkem Všem tafofilům a Českým literárním centrem. S Annou Luňákovou jsme připravili drobné literární intervence, inspirované hřbitovními texty zesnulých autorů (Nezvalem, Pujmanovou, bratry Čapkovými, Zeyerem, Nerudou aj.). Hřbitovem provádí Kateřina Konečná a David Chlumský. Kamera a režie: Robert Vyskočil.

Jste moje děti – výstup na festivalu Mani(e)fest dne 21. 4. v Paláci Akropolis, v den věnovaný literatuře (s Annou Štičkovou, Petrem Boháčem a Bětkou Stančákovou). Formou nahrávky a otevřené choreografie glosuji některé významné momenty svého života, jako je zrození při Sametové revoluci, svár křesťanství a erotiky či zkušenost se slam poetry, abych se nakonec pokusil o vlastní manifest… Zvíře se rodí do zcela nových časů. Při prvním zranění má šanci stát se básníkem. To s sebou nese řadu nevýhod: lidé vám přestávají rozumět, pokládají vás za odpadlého, věští vám tragický konec. A souběžně vás začnou milovat. Záznam dostupný po 20. minutě ZDE.

Gottova pamětní stezka – mystifikační video ze hřbitova v Malvazinkách, zveřejněné pod záštitou spolku Všem tafofilům na 1. apríla (ve snaze upozornit na protežování Karla Gotta nad ostatní pozůstalé). Námět: Katka Konečná. Epizodní role: Katka s Aničkou. Kamera a střih: Robert Vyskočil.

 

2020

 

Esence místa – na výzvu spolku Vzbuďme Vary podnikám v prosinci umělecký výzkum v prostředí hotelu Thermal, jehož výsledkem jsou nakonec dvě videa: Umějí lvi plavat? (asociativní rozmluva k dějinám lva a vody) a Hic Sunt Leones (pátrání po přežívání lva přímo v Karlových Varech).

Intermezzo covid-19 podruhé: dva básnické videoklipy Chapadlo a Miluji svou babičku víc než mladé dívky v režii Ondry Martince pro Spoke’n’Word Festival Varšava, promítané i v hradeckých vitrínách na festivalu Open Cinema. Delší čtení z debutu pořízené pro festival Ars Poetica Bratislava, kratší pro italský Hombres Video Poetry Festival. Video-experiment Elegie na Xchatu pro online večer Švestkova Dvora a zároveň pomoc Anně Luňákové a Jakubovi Štouračovi s přípravou snímku Odposlech (zakládáme při té události spolek Herons Vector).

Polibky na Wildeův hrob – performativní přednáška dne 11. 10. v divadle Venuše ve Švehlovce v rámci queer festivalu WILD!. Důraz na Wildeovo oxfordské mládí a vzápětí na proces, věznění a příběh jeho hrobu, to celé líčeno v kontextu chvály na posvátný rozměr pederastie. „I am the love that dare not speak its name.“ Scénografie a dramaturgie: Anna Luňáková. Světla a zvuky: Jakub Štourač.

Vzkříšení Lazara – rituální performance s Annou a Oscarem Wildem dne 19. 9. k události otevření kaple sv. Lazara na Břevnovském hřbitově. Tečka za komentovanou prohlídkou hřbitovem v podání tatofilky Kateřiny Konečné a za čtením Jana Škroba. Více informací zde.

Černá, bílá, červená – scénické čtení z rukopisu Legenda o Bocianovi, provedené s Annou Luňákovou dne 8. 8. na festivalu Podtvrzí v Krásnu u Karlových Varů.

Kabaret na italskou notu – dne 21. 7. na dvorku a pavlačích Skautského institutu, Praha. Večer plný opery, fotbalu, poezie či nemotorné improvizace. Zpívali Orpheo Battya a Gianluigi Douchoň, dále se zapojili Anna Lisa, Savonarola Senft, Stradivari Zdrálek a Sophia Grossová. Přispěl jsem v kněžském kostýmu textem o Fellinim, makarónem či básní od Pasoliniho Já jsem síla Minulosti. Nakonec jsme spolu s obecenstvem ztuhli jako v Pompejích.

Máchovská procházka Prahou – dne 14. 6. doprovodný program k premiéře filmu Pouť krkonošská (s reprízou 4. 10.). Tříhodinové putování po stopách básníka vedené Vladimírem Drábkem, zatímco já se vtělil do Máchy, abych historika poupravoval, žasnul nad současností a občas lidem přečetl svou tvorbu. Anna jako Lori. „Slovem chtěje obejmouti ráj, přitisknul jsem pouze chladnou zem na svá láskyplná, rozčilená prsa…“

Intermezzo covid-19: streamované putování po starém Hradci v rozpravě s hercem Janem Vápeníkem v rámci cyklu „Podkroví Live“ Klicperova divadla, video-sekvence Poememes pro Festival of Hope Versopolis, příspěvek o Candidovi 15. 4. pro online Literární pohotovost revue Prostor.

Próza a nemoc – scénické čtení dne 9. 3. v Knihovně na Vinohradech. Na střídačku čteme: já (Andělé, víly a Černý most), Anna (Tři!) a Jan Grabec (Prodavač zubů), pohybově nás doprovází Jakob Keller, hudebně Alfred Schnittke, mediálně koronavirus. „V Shakespearových hrách je próza něco jako zapomnění na Boha. Pro naše hosty je příznačné, že se sice zapletli s ‚posvátnou‘ poezií, ale mnohem bezhlavěji se vrhají do vyhaslých kráterů prózy. Uslyšíte ukázky z rukopisů, jejichž společným jmenovatelem by mohla být nemoc (ale také experiment, složitost či hrůza ze světla).“

Němcová, autorka z budoucnosti – talk-show s naší nejslavnější spisovatelkou, moderovaná jejím stoupencem Franzem Kafkou (já pro své uši + Anna Luňáková; Doru Němcovou ztvárnili Ondřej Novák a Martin Doucha). Hledání nových interpretací dne 29. 2. v pražské Dobré Trafice.

Co je mi polibek (aneb „Fra podle OM“) – komponovaný tematický večer 14. 1. v pražské kavárně Fra, připravený s Annou Luňákovou (ústa bez řeči), Martinem Douchou (řeč bez úst) a Matějem Senftem (prostředník mezi námi a publikem). Inspirací nám byl krátký film Anticipation (1967) Jeana-Luca Godarda, který byl závěrem promítán. Dále se dostalo na polibek Múzy, Jidáše, sv. Jakuba, Proustovy maminky, Götze z Berlichingen či na kapelu Kiss. Fotky a zvukový záznam ZDE.

 

2019

 

Dej Bůh štěstí tomu DAMU – vánoční koláž z autorských textů, písniček a improvizace v nerežii spolužáků z KATAPu (Martin Doucha, Anna, já) dne 19. 12. ve Studentském universitním divadle (SUD) v Českých Budějovicích.

Ozvěny surrealizmu / Večer Tvaru – scénické čtení veršů Zdeny Tominové (za její osobní účasti), Joyce Mansourové a Zuzany Lazarové v podání Anny Luňákové, mě a Honzy Běhounka (světla / zvuky / projekce) dne 18. 12. ve vypuštěném bazénu v Kasárnách Karlín, Praha.

Výprava na ohňostroj (křest knížky) – 10. 12 v žižkovském prostoru39, proměněném v taneční klub. Techno, projekce, kolektivní čtení, zázrak, epilepsie. Sestřih ZDE. Připraveno s Honzou Běhounkem a Nothing Is a Problem Here (v tomto případě: Jakob Keller, Olga Srstková, Martin Doucha, Jana Blahníková, Matěj Senft, Nastassja Shubina). Tanečně-rapové číslo předvedla Nhung Dang. My jsme ty stíny noci…

Znovu objevit Zemi? – performance při uvedení eko-čísla revue Prostor dne 29. 11. v klubu Praha v Brně, společně s Annou Luňákovou a Sarou Baptista jménem platformy Nothing Is a Problem Here. Planetární striptýz, kraví noha, živí červi, holení, přednáška expertů… (Na předchozím pražském uvedení vystoupila Anna s Jakubem Šťouračem a Jakobem Kellerem, pianem, sirénou, izolepou, párky, maskami…)

Přeslice – dramaturgie a technická výpomoc při monodramatu Aničky Luňákové, uvedeného dne 29. 8. na mezinárodním divadelním festivalu v portugalském Setúbalu. „Ze všech živých tvorů jsme my, ženy, nejnešťastnější. Přesto jsme schopny pokračovat v dobrodružství.“

V břiše velryby – účastník letního projektu divadla Continuo na motivy osudu politické vězenkyně Dagmar Šimkové, situovaný do útrob písecké vodárny. Podle Josepha Campbella odkazuje břicho velryby k symbolickému místu, kde člověka pohltí neznámo; místo, ve kterém se rodí hrdina, člověk schopný vzdorovat osudu, době, strachu, či totalitě. Hrálo se 8.-15. 8. ve složení členů divadla + dvanácti vybraných účastníků z různých zemí. Režie: Pavel Šťourač. Recenze zde nebo zde.

Na každý pád – poslední „rozloučení“ s babičkou, provedené dne 26. 6. v rámci Festivalu evropských regionů na Gočárových schodech v Hradci Králové, před její bývalou garsonkou. „Může být umělec, který věčně selhává, zároveň milencem?“

Rekviem za hradecké studenty – ochotnická revue na památku studentského spolku Mansarda a zbourání hradeckých hradeb, uvedená dne 21. 6. v rámci Festivalu evropských regionů na hradecké radnici. Účinkovali: Martin Doucha (Karel Čapek), Anna Luňáková (starosta František Ulrich, Vojta Králíček), Adéla Černíková (Otto Sommer s akordeonem), Hynek Tejkl (Jan Bolomský, Josef Rosenzweig-Moir s houslemi), já (Adolf Russ, Jiří Červený, Bílá věž), Kachna Prkno (Rudolf Medek) a její pes (Anielka Nepeřená).

Když odchází král – absolventská performance při studiích autorského herectví dne 30. 5. na DAMU. Variace na tradiční příběhy o lásce, moci a zradě. V kůži podivné kreatury, jíž vychovali vlci. Památce Ivana Vyskočila. Jeho nástupce Přemysl Rut se nechal vzápětí slyšet, že „nic tak blbého a oplzlého léta neviděl“.

Co znamená být zasažen – příspěvek na mini-konferenci „Střed zájmu: publikum pohledem studenta“ dne 29. 4. v rámci knižní výstavy Book Me, Kampus Hybernská, Praha.

What Are Mothers Born For – hudebně-performativní čtení žáčkovských variací dne 27. 4. v Žižkostele na Prague Microfestivalu, u příležitosti jejich zhudebnění berlínskou houslistkou Marií Takahashi, která je původně uvedla v japonském Sapporu. Kromě Marie vystoupila i Anna Luňáková (v masce a s jablkem) a Jakob Keller, interpretující anglické překlady Davida Vichnara. Videozáznam ZDE.

Make Love Not Art – performativní diskuze na téma vytváření milostných forem,  dne 9. 4. v athénském prostoru Chaosmos_/ 79Au. Akce byla součástí doprovodného programu k antologii love & politics, Berlín: Freigeist Verlag, 2018; Giannopoulou, E., Schumacher, H. (eds.).

Otevřená hodina – výstup z posledních kurzů performance, schválně pojmenován v češtině, pod vedením Jeana-Paula Bucchieriho, mj. spolupracovníka Boba Wilsona, dne 1. 2., Escola Superior de Teatro e Cinema, Lisabon (kde jsme také v rámci studia natočili dva krátké filmy).

 

2018

 

TAKT A. I. R. Autumn Group Show – předvedení scénky „I don’t like watermelon“, hrající si s vystavenou expozicí, při vernisáži amerických rezidentů v berlínské galerii Tapir dne 21. 9. + přednáška s videi a obrázky o vlastní tvorbě, životě a Česku obecně, přerušovaná interaktivními rituálky typu  „vyměňte si místa, zvoňte klíči, pohlaďte někoho po vlasech“… Vrcholící malou hostinu.

K čemu jste na světě (křest knížky) – inscenovaný jako otevřená školní hodina, dne 19. 9. v žižkovském prostoru39, ve spolupráci s Honzou Běhounkem (scénografie), Martinem Douchou (šprt) či hudebním uskupením Make Up Not War Aleše Kauera (hudba) a Michaely von Pacher (performance).

Magický piknik – loučení s létem a oslava spolubytí dne 26. 8. v Grébovce, v režii Paracelsovy růže.

Élévation – představení inspirované mýtem Apollóna a Dafné, kombinující pohybové obrazy s hudbou a živou malbou. Provedeno v režii Anny Luňákové dne 4. 7. na mezinárodním festivalu FITUC v marocké Casablance, kde jsme obdrželi cenu za „interaction artistique“. Hráli: Anna, Martin Doucha, já. Živá malba: Vladimír Kiseljov. Hudba: Ian Mikyska. Konzultace: Jiří Lössl.

Noc antických mýtů – pokus o mystérium svatojánské noci na motivy Ovidiových proměn dne 19. 6. se změnil v symbolickou guerillu mytických postav do večerní pohody obyvatel pražských Kobylis, vrcholící hostinou v rokli Čimického háje.

Kabaret DADA – tentokrát spíš pokus o happening, s patronem Jakobem Kellerem, dne 22. 5. u Muzea policie ČR, v parku Ztracenka a na terase Bastionu (kde si taháme z klobouku různá zadání, která pak simultánně provádíme v prostoru).

Kabaret Čechov – konaný pod patronací Martina Douchy dne 22. 4. na bytě v Karlově ulici, s předehrou u Vltavy, ve Vojanových sadech a na Karlově mostě (průběh rozepsán zde).

Velkopáteční beatnický kabaret – pořádaný s Annou Luňákovou a Matějem Senftem dne 30. 3. v žižkovském Bike Jesus. Kromě nás vystoupili: Honza Dibitanzl, Tomáš Straka, Láďa Štěrba, Alžběta Suchanová, Yanna Ram, Arno Novák, Sára Rozára Jindrová, Sebastian Prax a další. Já předvedl povídku Big beat is dad doplněnou o taneční čísla. Nabouchaný program vrcholil rituálem splněných přání.

Autorská tvorba nablízko – organizace čtyřdenního festivalu na DAMU. Mezi jeho vrcholy patřilo setkání Jiřího Suchého s Ivanem Vyskočilem po šedesáti letech od společných počátků, vystoupení Petra Nikla či beseda s Jaroslavem Duškem. Festival představil studentskou práci hned z několika uměleckých kateder a škol (KATaP, KALD, KVD, UMPRUM…) i bohatou English Friendly nabídku. Představení doplnily koncerty, dílny, přednášky, projekce filmů, nebo i výtvarná vernisáž; vše propojeno důrazem na silnou autorskou stopu. Celý program zde.

Bohemia – autorská rituální hra studentů KATaP DAMU, kterou jsme uvedli za účasti Patrica Pavise 3. 2. v Českém centru v Paříži a následně na mezinárodním festivalu v Besançonu (4.–9. 2.), kde jsme si vysloužili pozvání do dalších zemí (Maroko, Rusko, Arménie, Švýcarsko, Alžírsko, Egypt…). Doma jsme se představili dne 10. 3. v pražském Divadle DISK, na hradeckém Open Airu a na soutěžní přehlídce Audimafor, kde jsme získali cenu od publicisty Vladimíra Hulce „za kolektivní přístup a komplexní výkon v náročném tématu českého folkloru a jeho soudobého zpracování”. Recenze Tomáše Koloce ZDE. Režie: Anna Luňáková. Konzultace: Jiří Lössl (pohyb), Ivana Vostárková (hlas) a Vendula Bělochová (scénografie). Hráli: Martin Doucha, Zuzana Rainová, Bára Purmová, Václav Zimmermann, Vojtěch Hříbek, Olga Ilinskaya, já.

 

2017

 

Miluji svou babičku víc než mladé knížky (křest knížky) – provedený dne 13. 12. v Božské lahvici v Praze, v dramaturgii Anny Luňákové a s pěveckým přispěním Patrika Battyy.

Oscar Wilde a maska – pokus o založení tradice bytových kabaretů, s Aničkou Luňákovou dne 25. 10.

Inkubátor – kolektivní improvizace studentů z KATaP DAMU, dne 17. 10. v holešovickém Cross klubu (kvůli níž s námi klub přerušil spolupráci).

Rajčátko nebudeme – autorský skeč o práci s autisty, provedený v září ve Werichově vile na Kampě, v nádražní hale při festivalu Jičín – město pohádky, nebo při vánočním večírku společnosti Duha.

Literární procházka městem – na motivy knížky Jana Pěty Literární průvodce Hradcem Králové připravena pro Open Air festival 24.–26. 6., s reprízou 18. 10. při noci divadel (vzpomeneme Klicperu s Tylem, Pospíšilovo nakladatelství, Balbína, Čapka a vůbec Mansardu, Jiráskovo kuřáctví či Sáru Vybíralovou…). K poslechu na rádiu Proglas zde.

Erós otvírá magický socialismus – role záškodnického Eróta při rituálu skupiny Paracelsova růže (Adam Borzič, Magdaléna Šipka, Lukáš Senft, Darina Alster, Jan Škrob aj.) dne 19. 5. na pražské AVU. Celého mě pomaloval Vladimír Kiseljov. Rituálem vyvrcholil týden lásky Baby don’t hurt me, organizovaný studentkami Kateřinou Konvalinovou a Aničkou Psýché Luňákovou. Video-ukázka zde.

Host literárního čtvrtku 2. 3. v Topičově saloně, Praha. Vystoupím s „mystickým kabaretem“ na motivy různých svých pokusných, nezdařilých, extrémních či nehotových textů, abych tak navodil dojem vnitřní laboratoře. Hudebním leitmotivem je mi Schnittkeho The Story Of An Unknown Actor. Následně diskutujeme s Koljou Ivaskivem o vztahu Eróta a umění.

Dějiny lásky (pro osamělé) – experimentální divadelní útvar na valentýnské téma, provedený spolu s Danielou Grohovou a chórem okurek dne 12. 2. ve znojemské Věčnosti.

Úvodní řeč na vernisáži výstavy Ignitr Vladimíra Kiseljova, konané dne 9. 1. v pražské kavárně Velryba.

 

2016

 

Sametové posvícení – role kněžny Libuše, vedoucí satirický karnevalový průvod k výročí 17. listopadu (moderování defilé na Kampě, Národní a Václaváku + glosování cesty, spolu s Hankou Malaníkovou v masce Prdele. Celou slavnost pořádá tým kolem Olgy V. Cieslarové, inspirován basilejským Fasnachtem). „Podle pověstí jsem vyvěštila Praze slavnou budoucnost, potom jsem předala žezlo chlapům, a jak to dopadlo… Vracím se z podsvětí převzít moc v téhle zemi!“

Combat au cœur royal – dialog na motivy bruncvíkovské legendy, metaforicky o mých zkušenostech s „dobrou a zlou Francií“, proveden dne 5. 7. v divadle Le Poquelin, Bordeaux. Já hrál krále a českého lva, draka hrála Italka Beatrice Pinciaroli.

D’où viennent les bohèmes? – vystoupení dne 13. 4. v Evropském domě Bordeaux-Aquitaine, francouzsky představující historii České republiky, provázanou s historií mého dětství až po první lásku.

Anotación n. 7 – živá předloha pro taneční choreografii Evy Guerrero a Julie Färber, uvedenou dne 10. 2. v bordeauxském divadle Glob.

 

2015

 

Vánoční příběh po česku – spojení autorského textu s hudbou a světlem, rituálně provedené o štědrovečerní půlnoci v židovské čtvrti, nebo také dne 19. 12. v hradeckém Hnízdě snů, při pokusu založit tradici „Hradecké vánoční besídky“.   

Umění o umění – konceptuální performance (to myslím vážně), provedená 3. 9. na večírku časopisu Tvar v Letenských sadech, Praha.

Vyznání třetího pohlaví – tanečně divadelní útvar na motivy osudu Herculine Barbin v obsazení: já – tělo, Adéla Černíková – hlas, Hynek Tejkl – společnost. „Není-li možné být člověkem, ještě se mohu stát se umělcem!“ Provedeno 23. 6. na Gočárových schodech při hradeckém Open Airu, 20. 6. na krkonošském festivalu Doteky a 28. 3. v divadle Drak v rámci přehlídky Audimafor, kdy jsme obdrželi cenu Tomáše Žižky z DAMU za „možná i třetí divadelní reformu“. Poprvé jsem s textem vystoupil sám dne 15. 1. k výročí Jana Palacha na Filozofické fakultě Karlovy univerzity. Video-ukázka ve špatné kvalitě zde.

 

2014

Nacizmus, Marx, demokracie – spojení tří autorských povídek a hudby ve spolupráci se saxofonistkou Barborou Kulichovou a notebookem. Provedeno 15. 12. v pražské literární kavárně Řetězová, 7. 12. v brněnské kavárně Praha a 6. 12. ve znojemském Sklepě. Nacizmus zazněl i 30. 8. na Skalákově Mlejně.

Vernisáž k výstavě  Epos o Mariánkovi (1998-2000), konaná 2. 4. v pražském klubu Samaří za účasti Jiřiny Šiklové. Provedení písně Hrst vlasů + obstarání happeningu (v podobě online vkládání truchlivých poznámek do seznamkového chatu, promítaného na zeď).

 

2013

 

Koncem světa je výbuch lásky – melodram provedený spolu s Janou Slobodovou dne 24. 1. v hradeckém divadle Jesličky. Podklad existuje i v angličtině zásluhou Viktora Svobody.

 

2012

 

Hudebně-básnická vystoupení v brněnských kavárnách Trojka či Skleněná louka (video-ukázka zde).

 

2011

 

Godot je mrtev! – hudebně-básnický spektákl konaný ve spolupráci s mnoha dalšími umělci dne 1. 10. v rámci cyklu Performing Identity v hradeckém divadle Drak (završující tak předchozí dva celovečerní spektákly konané roku 2010 a 2009 v divadle Jesličky). Mj. se zapojili zpěváci Martin Růža a Nadja Barková, hudebníci Adéla Černíková, Tadeáš Macl, Barbora Šůstková či Hynek Tejkl, zpívající kritik Michal Zahálka, filozof Petr Bittner či ajťák Jeňýk Holman. Celý záznam zde. Ochutnávky ze starších večerů: báseň Polibek (2010) či písně Requiem a Nejkrásnější (2009).

Melodramatický recitál v zámecké zahradě na festivalu Povaleč u Karlových Varů.

Hudebně-básnický pořad v rámci hradeckého festivalu Open Air (video-ukázka zde, ze starších ročníků viz písňová skladba Hamlet, 2010).

 

2010

 

Vítězství v pěti slamových exhibicích v řadě (v pražském klubu Rock Café, na brněnské FSS MU a v nákupní galerii Vaňkovka, na košickém festivalu Use the City či na hradeckém festivalu Open Air, nesoutěžně jsem vystoupil i na hradeckém a brněnském Majálesu).

Provedení autorských koled s Adélkou Černíkovou dne 3. 12. navzdory vánočnímu koncertu folkové skupiny Kantoři v hradeckém kině Centrál.

 

2009

 

Vítězství v republikovém finále slam poetry dne 5. 12. na brněnské Flédě (záznam zde).

Autor písní k inscenaci Šťastný princ, uvedené na motivy Oscara Wildea v hradeckém divadle Jesličky (režie: Eva Černíková).

 

2008

 

První zkušenosti se slam poetry, ať už ve finálovém kole na brněnské Flédě, nebo na olomouckém nádvoří a v hospodě Ponorka.

Otvírání pochvy aneb Nepotkal jsem anděla – autorská generační hra, provedená v divadle Jesličky pod vedením Jana Dvořáka. Fragmentální předloha zde.  

Hudebně-básnický recitál v brněnském klubu Boro na pozvání Jaroslava Erika Friče (poprvé sám s piánem před cizími lidmi…).

…

Výčtu předchází dlouhodobé navštěvování literárně dramatického oboru a vzpurná šestiletka hry na klavír, jako i angažmá v gymnaziálním francouzském divadle, s kterým jsme zásluhou učitelky Ivany Šubrtové zvané šušu hostovali ve Francii, Maďarsku či Rumunsku.

Půjdu-li ještě dál, v letech 2000–2003 jsem hrál malé role v hradeckém Klicperově divadle, konkrétně pikolíka a ministranta v Hamletovi (režie: Vladimír Morávek) a pekelné kotě ve Faustovi (režie: Ivan Rajmont). Od roku 1999 jsem rovněž provozoval rodinné divadlo Srna, hrající při rodinných slavnostech a v azylovém domě. Než sem můj otec nastoupil na funkci sociálního pracovníka, živil se jako kulisák v loutkovém divadle Drak. Rané dětství jsem tedy trávil na divadelních zkouškách, ba pohádky nám otec hrál i večer nad postelí.

Jestliže jsem se věnoval živému umění nepřetržitě odmala do roku 2010–2011, vzápětí – otráven slamovými úspěchy – jsem odešel na pět let do ústraní, abych se dovzdělal v umění a filozofii. Studium autorského herectví na DAMU (2016+) pro mě neznamenalo jen opětovný návrat k živému umění, ale především sebeobskurnější návrat do dětství, kde se ještě představa nelišila od skutečnosti.