divadlo

Divadlem zastřešuji výběr těch uměleckých aktivit, kterými jsem nevytvořil hmotný artefakt. Jedná se tedy o škálu od performancí, slamů a experimentálních čtení až po klasické divadelní účinkování, taneční útvary či recitály. Nakonec připomínám svůj zájem o divadlo ve smyslu „návratu do dětství“.  

 

2018

 

Čtení na VlčkoviceFestu – 14. 7. mezi fotkami Eugena Kukly s Janem Škrobem a Nikolajem Ivaskivem.

fituc laskaÉlévation – představení inspirované mýtem Apollóna a Dafné, kombinující pohybové obrazy s hudbou a živou malbou. Provedeno v režii Anny Luňákové dne 4. 7. na mezinárodním festivalu FITUC v marocké Casablance, kde jsme obdrželi cenu za „interaction artistique“. Hráli: Anna, Martin Doucha, já. Živá malba: Vladimír Kiseljov. Hudba: Ian Mikyska. Konzultace: Jiří Lössl.

Noc antických mýtů – pokus o mystérium svatojánské noci na motivy Ovidiových proměn dne 19. 6. se změnil v symbolickou guerillu mytických postav do večerní pohody obyvatel pražských Kobylis, vrcholící hostinou v rokli Čimického háje.

Lekce z mladé poezie – autorské čtení na večírku A2, spolu s Emmou Kausc, dne 11. 6. v café Široko v Českých Budějovicích.

Kabaret DADA – tentokrát spíš pokus o happening, s patronem Jakobem Kellerem, dne 22. 5. u Muzea policie ČR, v parku Ztracenka a na terase Bastionu (kde si taháme z klobouku různá zadání, která pak simultánně provádíme v prostoru).

Kabaret Čechov – konaný pod patronací Martina Douchy dne 22. 4. na bytě v Karlově ulici, s předehrou u Vltavy, ve Vojanových sadech a na Karlově mostě (průběh rozepsán zde).

Velkopáteční beatnický kabaret pořádaný s Annou Luňákovou a Matějem Senftem dne 30. 3. v žižkovském Bike Jesus. Kromě nás vystoupili: Honza Dibitanzl, Tomáš Straka, Láďa Štěrba, Alžběta Suchanová, Yanna Ram, Arno Novák, Sára Rozára Jindrová, Sebastian Prax a další. Já předvedl povídku Big beat is dad doplněnou o taneční čísla. Nabouchaný program vrcholil rituálem splněných přání.

suchy vyskocil6Autorská tvorba nablízko – organizace čtyřdenního festivalu na DAMU. Mezi jeho vrcholy patřilo setkání Jiřího Suchého s Ivanem Vyskočilem po šedesáti letech od společných počátků, vystoupení Petra Nikla či beseda s Jaroslavem Duškem. Festival představil studentskou práci hned z několika měleckých kateder a škol (KATaP, KALD, KVD, UMPRUM…) i bohatou English Friendly nabídku. Představení doplnily koncerty, dílny, přednášky, projekce filmů, nebo i výtvarná vernisáž; vše propojeno důrazem na silnou autorskou stopu. Celý program zde.

Bohemia autorská rituální hra studentů KATaP DAMU, kterou jsme uvedli za účasti Patrica Pavise 3. 2. v Českém centru v Paříži a následně na mezinárodním festivalu v Besançonu (4.–9. 2.), kde jsme si vysloužili pozvání do dalších zemí (Maroko, Rusko, Arménie, Švýcarsko, Alžírsko, Egypt…). Doma jsme se představili dne 10. 3. v pražském Divadle DISK, na hradeckém Open Airu a na soutěžní přehlídce Audimafor, kde jsme získali cenu od publicisty Vladimíra Hulce „za kolektivní přístup a komplexní výkon v náročném tématu českého folkloru a jeho soudobého zpracování”. Recenze Tomáše Koloce zde. Režie: Anna Luňáková. Konzultace: Jiří Lössl (pohyb), Ivana Vostárková (hlas) a Vendula Bělochová (scénografie). Hráli: Martin Doucha, Zuzana Rainová, Bára Purmová, Václav Zimmermann, Vojtěch Hříbek, Olga Ilinskaya, já.

 

2017

 

Oscar Wilde a maska pokus o založení tradice bytových kabaretů, s Aničkou Luňákovou dne 25. 10.

Inkubátor kolektivní improvizace studentů z KATaP DAMU, dne 17. 10. v holešovickém Cross klubu (kvůli níž s námi klub přerušil spolupráci).

Rajčátko nebudeme – autorský skeč o práci s autisty, provedený v září ve Werichově vile na Kampě, v nádražní hale při festivalu Jičín – město pohádky, nebo při vánočním večírku společnosti Duha.

prochLiterární procházka městem na motivy knížky Jana Pěty Literární průvodce Hradcem Králové připravena pro Open Air festival 24.26. 6., s reprízou 18. 10. při noci divadel (vzpomeneme Klicperu s Tylem, Pospíšilovo nakladatelství, Balbína, Čapka a vůbec Mansardu, Jiráskovo kuřáctví či Sáru Vybíralovou…). K poslechu na rádiu Proglas zde.

Erós otvírá magický socialismus role záškodnického Eróta při rituálu skupiny Paracelsova růže (Adam Borzič, Magdaléna Šipka, Lukáš Senft, Darina Alster, Jan Škrob aj.) dne 19. 5. na pražské AVU. Celého mě pomaloval Vladimír Kiseljov. Rituálem vyvrcholil týden lásky Baby don’t hurt me, organizovaný studentkami Kateřinou Konvalinovou a Aničkou Psýché Luňákovou. Video-ukázka zde.

S páskou na očích vystoupení na večeru Karla Kryla dne 8. 4. v prostorách radnice Brna-střed (koláž nejen z Krylových textů, glosující českou kulturu po jeho smrti).

Host literárního čtvrtku 2. 3. v Topičově saloně, Praha. Vystoupím s „mystickým kabaretem“ na motivy různých svých pokusných, nezdařilých, extrémních či nehotových textů, abych tak navodil dojem vnitřní laboratoře. Hudebním leitmotivem je mi Schnittkeho The Story Of An Unknown Actor. Následně diskutujeme s Koljou Ivaskivem o vztahu Eróta a umění.

Autorské čtení na večeru Kulturních novin (variace na Jiřího Žáčka a naše polistopadové prezidenty). Dne 17. 2. na Skleněné Louce v Brně.

Dějiny lásky (pro osamělé) – experimentální divadelní útvar na valentýnské téma, provedený spolu s Danielou Grohovou a chórem okurek dne 12. 2. ve znojemské Věčnosti.

Úvodní řeč na vernisáži výstavy Ignitr Vladimíra Kiseljova, konané dne 9. 1. v pražské kavárně Velryba.

 

2016

 

liba-vaclavak

Sametové posvícení – role kněžny Libuše, vedoucí satirický karnevalový průvod k výročí 17. listopadu (moderování defilé na Kampě, Národní a Václaváku + glosování cesty, spolu s Hankou Malaníkovou v masce Prdele. Celou slavnost pořádá tým kolem Olgy V. Cieslarové, inspirován basilejským Fasnachtem). „Podle pověstí jsem vyvěštila Praze slavnou budoucnost, potom jsem předala žezlo chlapům, a jak to dopadlo… Vracím se z podsvětí převzít moc v téhle zemi!“

Básníkem národa snadno a efektivně – recyklované čtení při UmTrhu, dne 25. 9. v Pařížské ulici, Praha.

Combat au cœur royal – dialog na motivy bruncvíkovské legendy, metaforicky o mých zkušenostech s „dobrou a zlou Francií“, proveden dne 5. 7. v divadle Le Poquelin, Bordeaux. Já hrál krále a českého lva, draka hrála Italka Beatrice Pinciaroli.

D’où viennent les bohèmes? – vystoupení dne 13. 4. v Evropském domě Bordeaux-Aquitaine, francouzsky představující historii České republiky, provázanou s historií mého dětství až po první lásku.

Anotación n. 7 – živá předloha pro taneční choreografii Evy Guerrero a Julie Färber, uvedenou dne 10. 2. v bordeauxském divadle Glob.

 

2015

 

Vánoční příběh po česku – spojení autorského textu s hudbou a světlem, rituálně provedené o štědrovečerní půlnoci v židovské čtvrti, nebo také dne 19. 12. v hradeckém Hnízdě snů, při pokusu založit tradici „Hradecké vánoční besídky“.   

Umění o uměníkonceptuální performance (to myslím vážně), provedená 3. 9. na večírku časopisu Tvar v Letenských sadech, Praha.

5D3 392Vyznání třetího pohlaví – tanečně divadelní útvar na motivy osudu Herculine Barbin v obsazení: já – tělo, Adéla Černíková – hlas, Hynek Tejkl – společnost. „Není-li možné být člověkem, ještě se mohu stát se umělcem!“ Provedeno 23. 6. na Gočárových schodech při hradeckém Open Airu, 20. 6. na krkonošském festivalu Doteky a 28. 3. v divadle Drak v rámci přehlídky Audimafor, kdy jsme obdrželi cenu Tomáše Žižky z DAMU za „možná i třetí divadelní reformu“. Poprvé jsem s textem vystoupil sám dne 15. 1. k výročí Jana Palacha na Filozofické fakultě Karlovy univerzity. Video-ukázka ve špatné kvalitě zde.

 

2014


Nacizmus, Marx, demokracie –
spojení tří autorských povídek a hudby ve spolupráci se saxofonistkou Barborou Kulichovou a notebookem. Provedeno 15. 12. v pražské literární kavárně Řetězová, 7. 12. v brněnské kavárně Praha a 6. 12. ve znojemském Sklepě. Nacizmus zazněl i 30. 8. na Skalákově Mlejně.

Vernisáž k výstavě  Epos o Mariánkovi (1998-2000), konaná 2. 4. v pražském klubu Samaří za účasti Jiřiny Šiklové. Provedení písně Hrst vlasů + obstarání happeningu (v podobě online vkládání truchlivých poznámek do seznamkového chatu, promítaného na zeď).

 

2013

 

Koncem světa je výbuch lásky – melodram provedený spolu s Janou Slobodovou dne 24. 1. v hradeckém divadle Jesličky. Podklad existuje i v angličtině zásluhou Viktora Svobody.

 

2012

 

Hudebně-básnická vystoupení v brněnských kavárnách Trojka či Skleněná louka (video-ukázka zde).

 

2011

 

godotGodot je mrtev! – hudebně-básnický spektákl konaný ve spolupráci s mnoha dalšími umělci dne 1. 10. v rámci cyklu Performing Identity v hradeckém divadle Drak (završující tak předchozí dva celovečerní spektákly konané roku 2010 a 2009 v divadle Jesličky). Mj. se zapojili zpěváci Martin Růža a Nadja Barková, hudebníci Adéla Černíková, Tadeáš Macl, Barbora Šůstková či Hynek Tejkl, zpívající kritik Michal Zahálka, filozof Petr Bittner či ajťák Jeňýk Holman. Celý záznam zde. Ochutnávky ze starších večerů: báseň Polibek (2010) či písně Requiem a Nejkrásnější (2009).

Melodramatický recitál v zámecké zahradě na festivalu Povaleč u Karlových Varů.

Hudebně-básnický pořad v rámci hradeckého festivalu Open Air (video-ukázka zde, ze starších ročníků viz písňová skladba Hamlet, 2010).

 

2010

 

Vítězství v pěti slamových exhibicích v řadě (v pražském klubu Rock Café, na brněnské FSS MU a v nákupní galerii Vaňkovka, na košickém festivalu Use the City či na hradeckém festivalu Open Air, nesoutěžně vystoupil i na hradeckém a brněnském Majálesu).

Provedení autorských koled s Adélkou Černíkovou dne 3. 12. navzdory vánočnímu koncertu folkové skupiny Kantoři v hradeckém kině Centrál.

 

2009

 

Vítězství v republikovém finále slam poetry dne 5. 12. na brněnské Flédě (záznam zde).

Autor písní k inscenaci Šťastný princ, uvedené na motivy Oscara Wildea v hradeckém divadle Jesličky (režie: Eva Černíková).

 

2008

 

První zkušenosti se slam poetry, ať už ve finálovém kole na brněnské Flédě, nebo na olomouckém nádvoří a v hospodě Ponorka.

Otvírání pochvy aneb Nepotkal jsem andělaautorská generační hra, provedená v divadle Jesličky pod vedením Jana Dvořáka. Fragmentální předloha zde.  

Hudebně-básnický recitál v brněnském klubu Boro na pozvání Jaroslava Erika Friče (poprvé sám s piánem před cizími lidmi…).

Výčtu předchází dlouhodobé navštěvování literárně dramatického oboru a vzpurná šestiletka hry na klavír, jako i angažmá v gymnaziálním francouzském divadle, s kterým jsme zásluhou učitelky Ivany Šubrtové zvané šušu hostovali ve Francii, Maďarsku či Rumunsku.

Půjdu-li ještě hloub, v letech 2003–2000 jsem hrál malé role v hradeckém Klicperově divadle, konkrétně pikolíka a ministranta v Hamletovi (režie: Vladimír Morávek) a pekelné kotě ve Faustovi (režie: Ivan Rajmont). Od roku 1999 jsem rovněž provozoval rodinné divadlo Srna, hrající při rodinných slavnostech a v azylovém domě. Než sem můj otec nastoupil na funkci sociálního pracovníka, živil se jako kulisák v loutkovém divadle Drak. Rané dětství jsem tedy trávil na divadelních zkouškách, ba pohádky nám otec hrál i večer nad postelí.

P1180755Jestliže jsem se věnoval živému umění nepřetržitě odmala do roku 2010–2011, vzápětí – otráven slamovými úspěchy – jsem odešel na pět let do ústraní, abych se dovzdělal v umění a filozofii. Předpokládané studium autorského herectví na DAMU (2016+) pro mě neznamená jen opětovný návrat k živému umění, ale především sebeobskurnější návrat do dětství, kde se ještě představa nelišila od skutečnosti.