Byla to ta nejnáročnější událost, jakou jsme kdy dávali do kupy. Anna jakožto redaktorka revue Prostor měla od nového roku na starost dramaturgii literárních večerů, tzv. čítáren v Kampusu Hybernská, když tu přišla šéfredaktorka Marina Šternová s výzvou uspořádat něco pro jednou v barokní zahradě italského typu, přezdívané Vrtbovská, kde se běžně pořádají nanejvýš svatby a koncerty klasické hudby. Navrhl jsem, že by ten prostor byl asi nejvhodnější na oslavu Dantova sedmistého výročí – jelikož je členěn podobně jako Božská komedie do tří vzestupných teras plných kruhů, keřových labyrintů, fontán, rozkošných zákoutí či jinotajných soch. A právě i zahrada slavila tři sta let od svého založení, proto ten „politický“ apel učinit v ní něco neobvyklého.

Hned při zrodu nápadu jsme přizvali k nejužší spolupráci Jakuba Vaňka ze spolku komparatistů na FF UK, který mě zaujal svým řešením nedávného „ekofeministického“ večera pod záštitou Psího vína v zahradě Invalidovny (svým způsobem šlo o maraton mnoha desetiminutových výstupů, kdy se organicky střídaly literárně-teoretické příspěvky se čteními tematické beletrie). V logice čítárny jsme zprvu uvažovali o podobném formátu s tím, že jsme začali oslovovat dantology v kombinaci s autory inspirovanými Dantem. Zároveň jsme nechtěli opominout ani jiné než literární přístupy, tedy hudbu, tanec, divadlo a výtvarnou stránku – zvlášť když nám nabídla koprodukci Venuše ve Švehlovce. A celé to mělo být pojaté kapku imerzně, ve stylu tří průvodců provázejících návštěvníky sférami posmrtného života.

Středa 15. 9. 1321, 17:30–18:00 LIMBO

Duše příchozích se scházejí v předpeklí pod sochou Braunova Atlanta. Hraje rozrušující hudba, lidé jsou opíjeni postavami Rohů Hojnosti a mohou si listovat tematickými knížkami a periodiky. V určitý čas přichází pro duše prokletý básník (já). Vítám je a situaci stylizuji jako společný odchod z tohoto světa.

„Kolik je hodin, prosím?“

„17:48“

„A kolik hodin vám zbývá do konce života?“

Podmínkou konání akce je zachování vstupného do zahrady, a proto symbolickým aktem smrti bude průchod pokladnou. Nadohled se protahuje římská vlčice a jakýsi mnich (jedná se o novomanžele Senftovy) deklamuje u pokladny nápis z pekelné brány: „Kdo vchází mnou, nechť naděje se zhostí…!“ Duše postupují do pekla.

18:00–19:00 PEKLO

V Pekle zní blackmetalový set Kina Pekla, a jen co máme většinu duší uvnitř, ozvučíme voliéru s papoušky („řev duší“). Začínáme poněkud náročnějšími delšími čteními hříšné profesorky Sylvy Fischerové a básníka, jehož jméno mi připomíná Olšanské hřbitovy, Miroslava Olšovského. V Pekle se toho moc neděje, zvědaví lidé ztrácejí svá očekávání, a přitom jsou neustále opíjeni. Následuje kratší koncert kapely Gorale Originale Pardubiciensis, která pro nás v undergroundově-středověkém duchu zhudebnila několik Dantových textů. A poslední pekelné čtení zajistí bratrovrah a učitel angličtiny Jaromír Lelek v gepardích šatičkách. Nutno podtrhnout, že v poslední fázi příprav nám velkolepě pomohl s vizuální stránkou scénograf (a Jakubův bratr) Petr Vaněk, potažmo i šatní fundus Báry Maleninské, která téhož večera oblékala v opeře Dagmar Peckovou.

Duše dostanou na výběr buď zůstat se mnou v Pekle na nekonečné autorské čtení Božské komedie v originále i s poznámkovým aparátem a bez mikrofonu, nebo mohou pokračovat vzhůru do Očistce. Napřed se ale musejí očistit vodou z fontány se zlatými rybičkami, rozdělit se vzhledem ke dvěma schodištím na ty, kdo jsou spíše sobci, lakomci a pokrytci, nebo mají blíže ke smilstvu, obžerství a marnotratnosti. A nakonec, chtějí-li jít dál, musejí vyslovit jméno někoho, koho by poslali do Pekla místo sebe. Zaznívají tak jména vrcholných politiků, učitelek z gymplu nebo členů rodiny. Utkvěla mi tvář dívky, která lakonicky vyslovila: „Moje matka.“

Na levém schodišti se objevuje postava Belacquy (Jakub Vaněk), průvodce Očistcem a nesnesitelně líné postavy, která se v Komedii objevuje téměř omylem, o to víc si ji ale oblíbil Samuel Beckett. Na druhém schodišti rozehrává svůj třešňový výstup bezhlavý Bertran de Born (Richard L. Kramár), ničitel dobrých vztahů. Duším se při průchodu vtiskuje na čelo zřetelné P jako Peccatum (hřích), které bude později vyloženo jako Paradīsus.

19:00–20:00 OČISTEC

Belacqua si koncipoval očistec jako kruhy jednotlivých hříchů. První čte v kruhu pyšných Petr Borkovec povídku z dovolené Lido di Dante. Výběrem z Dantova Očistce následuje Martin Pokorný (jakýpak pokorný…! Ve skutečnosti spíš závistivý – tak moc záviděl Dantovi jeho talent, že musí dokolečka jako ochotník přednášet básníkovy verše). Během jeho čtení prochází Očistcem průvod členů Gorale zpívající náboženskou píseň. Po stranách dýmají kouřostroje a jedna performerka (Tea π) zachytává kouř do sklenic, které rozmisťuje po prostoru. Před ateliérem Mikoláše Alše se představí hněvivá hudebnice Timmi s elektronickým pojetím duchovních skladeb. Den se mění v noc, a v odlehlejším zákoutí vede lakomec Pavel Zajíček improvizovaný rozhovor se záhrobními dušemi. Po něm si beru slovo já, protože jsem mezitím našel svoje srdce – původně jsem trval na tom, že zůstanu v Pekle, bez utrpení mi totiž nedával svět smysl – a představím koláž z Dantova Nového života o kráse a smrti Beatrice v kombinaci s novelou Přípravy na všechno od Elsy Aidse (btw. skutečný Elsa Aids mě pozoruje z Ráje).

„Ať jdou všichni do prdele,

pomyslel jsem si uprostřed noci,

když mi bylo špatně,“ končí text.

„Nechoďte do prdele, ale pojďte do Paradizza!“ ozývá se shůry Beatrice (Anna Luňáková), jako by zahajovala předvolební kampaň. A každý, kdo chce za ní po schodech, musí sdělit Pokornému-Dantovi jeden dobrý skutek, který vykonal.

20:00–21:00 RÁJ

Rohy hojnosti mezitím přesunuly zbývající občerstvení do Ráje, aby došlo na společný přípitek nikoliv na zdraví – k čemu nám je zdraví po smrti? – ale na věčný život. Uprostřed ráje piknikují Adam a Eva s neonově zářícími klíny. Beatrice uvede, coby mystickou bytost s 27 pohlavími a 569 orgasmy za den, básníka Adama Borziče, který čte v doprovodu Mikuláše Mrvy na tureckou loutnu ze Západovýchodních zrcadel po pravé straně Ráje, v obklopení nevadnoucích růží. Na opačné straně zahrady shrne filosof Josef Kružík důvody, čím je Dante živoucí i dnes, a občas ho roztomile vyhodí z konceptu drobné provokace Adama a Evy (například mu nabízejí jablko).

Beatrice s rozsvíceným těhotenských břichem si bere slovo naposled, aby nám odhalila, že je ve skutečnosti Gemma Donzati – Dantova skutečná manželka a matka jeho dětí, o které se nikdy ani slůvkem nezmínil. A nevíme o ní skoro nic, než že se po smrti básníka ve vyhnanství legitimně ucházela o jeho chabý majetek. Gemma se vysměje Beatrici, potažmo i teorii platonické lásky, a zastane se všech bytostí nedoceněných dějinami, které sice tam daleko na planetě Zemi nic neznamenají, nikdo je nerozezná a neoslaví, zato zde v Empyreu proniknou do věčnosti. Symbol dítěte v jejím břiše je nazřen jako vše, co ještě nemyslí a nemá hlas, ale už cítí a existuje.

Na vršku rozhledny je nasvícen zpěvák se sluneční korunou (Patricio Battya) a střihne si hendelovskou árii Verdi Prati. Většina vystupujících se shromáždí pod rozhlednou jako živé sousoší a spojí se s ním do posledního tónu. Střechy malostranských chrámů se houpají jak zakotvené lodě a dlouhý život je teprve před námi.

21:00–22:00 HAPPENING

Kdo toho stále nemá dost, zapojí se do happeningu. Ve třiatřiceti lidech odejdeme s Komediemi na Karlův most, kde simultánně a v rozestupech přečteme/zazpíváme/zarapujeme… tři přidělené zpěvy (jeden z Pekla, jeden z Očistce, jeden z Ráje) – takže celá Komedie zazní na jednom místě za necelé půl hodiny. Vzápětí se pokračuje na after-party do Božské lahvice. Tajemný pán v obleku, který přijel z Brna do Prahy na zdravotnickou konferenci a služební pobyt si zpestřil naším večerem, o němž se doslechl v rádiu, trefně podotkne, že ještě jeden zpěv zbývá. Ten poslední, pekelný, o Luciferovi. Přečteme si ho tedy spolu v hospodě, potom vyjdeme ven a uvidíme hvězdy…

 

Z dantovských rešerší:

• BECKETT, Samuel: Dante and the Lobster (povídka k Belacquovi).
• BOCCACCIO, Giovanni a další: Nejstarší životopisy Dantovy.
• BORKOVEC, Petr: Lido di Dante (povídky ze současné Itálie).
• BUKÁČEK, Josef: Dante a Čechy, Vrchlický a Dante, Březina a Dante… (starší studie).
• FISCHEROVÁ, Sylva: Tisíce plošin (povídky s dantovským hypertextem).
• JALUŠKA, Matouš, ŠPÍNA Michal: @jizerie (překlad několika zpěvů z Komedie do podkrkonošského nářečí, veřejně dostupných na Twitteru).
• JEDLIČKA, Josef: Kde život náš je v půli se svou poutí (fascinující literární svědectví o bezčasí v padesátých letech v Litvínově).
• KARINTHY, Frigyes: Pouť z onoho světa (sugestivní cesta do podsvětí 20. století v čele s investigativním novinářem).
• KRASIŃSKI, Zygmunt: Nebožská komedie (dramatická aktualizace pod praporem revolučního romantizmu).
• LEE, Joe: Dante pro začátečníky (převyprávění Danta kontextu, života a obsahu celé Komedie v americkém stylu).
• LINHARTOVÁ, Věra: Dům daleko (experimentální pokus o otvírání Ráje).
• MANDELŠTAM, Osip: Rozprava o Dantovi (známá senzitivní studie).
• MONTANELLI, Indro: Dante a jeho doba (biografie v kombinaci s dějepisectvím).
• PEARL, Matthew: Dantův klub (detektivka o vraždách podle Danta v Americe).
• PELÁN, Jiří: Kollár, Petrarca a Dante (studie v knize Kapitoly z francouzské, italské a české literatury).
• POKORNÝ, Martin (ed.): Čtení o Dantovi Alighierim (čítanka ze studií vzniklých kolem roku 1900).
• POKORNÝ, Martin: Odezvy a znaky: Homér, Dante a Joycův Odysseus (teoretická meditace i obecně o přístupu k literárním dílům).

Fotografie pocházejí od Adriány Vančové a Roberta Vyskočila.

Video-reportáž se objevila v pořadu Art Zóna na České televizi, v čase 39:07+ ZDE.