Jestliže apoštolové bývají nazýváni „rybáři lidí“, Jidáš je chobotnice, rozjímá Leonid Andrejev v povídce Jidáš. A právě postava Iškariotského nás inspirovala, abychom si na Škaredou středu 2022 připomněli pašijový příběh z jeho úhlu pohledu. Vyšli jsme z předpokladu, že neexistuje větší utrpení než se ocitnout jako dospělý na dětském dni, a akci jsme proto koncipovali jako dvanáct biblických stanovišť v prostoru štvanického ostrova, na kterých mohl návštěvník plnit jednoduché úkoly a sbírat razítka na svou mučednickou kartu. Druhým žánrovým zdrojem byla atmosféra westernových městeček, tentokrát nahrazena Jeruzalémem, aneb Sbliž se se svým oblíbeným světcem. A po zhruba hodině a půl – jíž jsme odpočítali dle pohybu Slunce – se herní část přehoupla v Poslední večeři u táboráku, kde proběhlo vyhlášení soutěže, společný obraz/fotografie, čtení našich přání (sesbíraných na jednom ze stanovišť) a kratší koncert kapely Gorale Originale Pardubiciensis. Následně si bylo možné opéct špekáček svatého Víta a zapít jej vodou, nebo si nechat proměnit vodu ve víno.

Pašije jsme pořádali pod křídly revue Prostor v koprodukci s Venuší ve Švehlovce v rámci čítáren Kampusu Hybernská (pravidelných středečních literárních akcí). Loni jsme poprvé expandovali mimo svůj revír do malostranských zahrad, které jsme k dantovskému výročí pojali jako svět Božské komedie zaplněný literáty, dantology, muzikanty či oživlými sochami, a tato tehdy megalomanská akce nás po půl roce podnítila k další expanzi. Nyní jsme nejdřív vyjednávali s Vojanovými sady, zahradou s křičícími pávy, a ač jsme získali všechna nutná povolení, těch nevýhod nádherného prostoru bylo čím dál víc (část zahrady v rekonstrukci, nutno odejít do osmi hodin, nevstupovat na trávu…). A tak jsme nakonec cukli a rozhodli se pro zapadlou část ostrova Štvanice – v místech plovárny Baden Baden – kde sice nešla elektrika ani nebyl záchod, zato jsme tu mohli rozdělat oheň a zůstat, jak dlouho chceme; tedy než si pro nás přijde Jidáš s biřici.

Událost startovala už v 17:30 na hlučné tramvajové zastávce. V ideálním případě by tam hrála kapela a tři Jidášové by zasvětili účastníky do hry; ve výsledku jsme byli rádi, že jsme tam stačili přiběhnout aspoň dva Jidášové (Richard L. Kramár a já). Třetí Jaromír Lelek s námi absolvoval „zkoušku“, ale krátce před akcí se omluvil – uctil tedy památku zrádného Jidáše nejstylověji. K trojici Jidášů nás vedla povídka Jorge L. Borgese Trojí verze Jidáše, která připomíná historickou nejednoznačnost dvanáctého apoštola. Zůstali jsme tedy jen hodný a zlý, bez zrzavého. Hodný Richardův Jidáš Ježíše miloval až tak, že pro něj obětoval svou pověst, můj zlý Jidáš trpěl tím, že ho každou chvíli posedl sám Satan. (Nicméně hned po jednom z prvních záchvatů ke mně přistoupila dáma s červeným přelivem, že mě musí obejmout, že si vždycky přála obejmout Jidáše, a kupodivu její objetí na Satana fungovalo. Ba možná nás polidšťovala i květovaná japonská kimona?)

Kapelu jsme cestou zastihli pod obloukem železničního mostu a dál se otevíral zelený obzor s ohněm, stromy na oběšení a dvanáctkou stanovišť. Zatímco jsem odchytával opozdilé příchozí, bylo možné:

• nechat se obrátit na víru apoštolem Pavlem
• políbit mušli na kříži s apoštolem Jakubem
• naučit se vázat oprátku s apoštolou Filipou
• běžet s červeným vejcem na lžíci s Marií Magdalenou, přičemž vám svatá Anna řekla něco o historii malovaných vajíček
• chytat ryby, či spíše odpadky s apoštolem Janem na třech úrovních – mučedník-beginner, mučedník-advanced a mučedník-světec
• učit se kamenovat s farizejem Kaifášem
• podílet se na výrobě trnové koruny s Římankou Messalinou
• lovit třicet stříbrných z těla ryby s apoštolem Petrem
• naučit se modlitbě a něco si přát s apoštolem Matoušem
• otisknout si tvář do Veroničiny roušky
• projít naučným kvízem s annoying archandělem Michaelem
• vyslechnout si Marii a Josefa, jak moc se těší na vnoučata

Takhle to aspoň čtu z pracovního dokumentu, sám nevím, do jaké míry kdo svůj úkol rozvinul a co se kde ve výsledku dělo, to vědí jen účastníci, kteří prošli vše. A že jich při vyhodnocení soutěže nebylo málo! Jenže, jak učí bible: první se stanou posledními a poslední prvními, a tak soutěž nečekaně vyhrál mladík s brýlemi, který tu původně jen hledal kamaráda Roberta a nenavštívil žádné stanoviště. Byl tedy do takové míry nevinný, pokorný a stranou všech jeruzalemských pletek, že byl přímo předurčen stát se naším Ježíšem. Jestliže bible naznačuje, že my lidé jsme odsoudili svého Boha na smrt, dokonce i ti nejvěrnější o něm před vzkříšením pochybovali, v této naší verzi jako by se naopak naplnil český cover písně One of Us (na YouTube například v podání scholy Pošukov): „Jméno má i v dobách zapomnění. Zůstává, i když se všechno mění. (…) Bůh je v nás! Je jeden z nás! Jé jé jé…“

Možná že Bůh byl přítomen i někde hluboko v Jidášovi. Přinejmenším mi jeho role snesla krom objetí i několik něžných polibků od neznámých mužů. A rozhodně jsem se nakonec neoběsil. Ne že bych s tou myšlenkou nekoketoval! Představa, že se bude na stromě věšet trojice Jidášů, aby převrátila naruby tradiční obraz tří křížů (a konečně tak osvětlila původ ozdob na vánočním stromě…) nebo že si aspoň společně zaskáčou přes švihadlo, abychom nebyli tak doslovní… Ne že by mě to nelákalo. Ale i kdybychom se s Richardem věšeli, ten třetí Lelek by přežil. Oběsit v sobě Jidáše je navíc mnohem jednodušší než ho zkusit políbit. A pochopit ho nejen jako symbol zla, jak byl historicky zneužíván proti různým menšinám, ale především jako otevřenou otázku. Ptejme se pro jednou obráceně – kdo zradil Jidáše? Kdo okradl nešťastného Jidáše? A kdo z nás ho obejme důvěrněji než dusivá smyčka provazu?

Symbolem oprátky na krku si ho zatím připomínají, namísto křesťanského křížku, alespoň psi ve městech a takzvaní kravaťáci. Budiž jim to připočteno k dobru v den posledního soudu.

Hráli si: Richard L. Kramár (Jidáš 1), Ondřej Macl (Jidáš 2), Jaromír Lelek (Jidáš 3), svatý Matouš Fendrych, svatý Jakub a Petr Vaňkovi, svatá Anna Luňáková, svatý Pavel Zajíček, svatý Jan Michal Jírů, svatá Máří Lebedová, svatá Veronika Konrádová, svatá Filipa z Kina Pekla, anděl Adam Mensdorff, Kaifáš Kothera, Messalina Šauerová, Josef Doucha a Marie Srstková, Gorale Originale Pardubiciensis.

Příklady Jidáše v literatuře:

• Evangelium podle Jidáše (gnostický apokryf o hodném Jidášovi)
• Jakub de Voragine: Zlatá legenda (popis Jidášova dětství)
• Andrej Lermontov: Jidáš (povídka o Jidášově zradě)
• Jorge Luis Borgess: Trojí verze Jidáše (román ani básnička to není)
• Karel May: Satan a Jidáš (dobrodružství Vinnetoua a Old Shatterhanda)
• António Lobo Antunes: Jidášova díra (přeneseně o osvobozeneckých bojích v Angole)
• Maira Papathanasopoulou: Jidáš líbal skvěle (řecká červená knihovna)
• Vlastimil Vondruška: Znamení Jidáš (krutá přemyslovská detektivka)
• Štěpán Kučera: Jidáš byl ufon (invenční parodie Dana Browna)

Foto: Robert Vyskočil (1, 2), Adriána Vančová (3, 4).