hudba |

Táta mě odkojil písničkářstvím (Kryl, Nohavica, Semafor…), undergroundem (Zajíček, Hlavsa, Pro pocit jistoty… potažmo zahraniční vzory – Zappa, Genesis, Pink Floyd, Queen, King Crimson…) a dílčími kusy z klasiky (Mahler, Bach, Mozart, Beethoven, Pendereckij…). Z máminy strany se linuly slovenské a romské lidové. Pod jejich vlivem jsem si zkoušel vyvinout autorský styl na pomezí šansonu-folku-experimentu, který však zkrachoval na nedostatečné hudební průpravě. Zároveň jsem objevil operu a fascinovaně si naposlouchal celou tradici v paneláku přes Youtube, s pomrkáváním do libret zapůjčených z knihovny. Přijde mi, že z hudby jde vytěžit daleko víc, než se nám kdy podařilo. A velmi rád bych spolupracoval se současnými skladateli na hledání nových útvarů, které by prorostly napříč hlukem současnosti a nacházely v něm živnou půdu.

Na rozdíl od seznamu četby jsem se omezil na vybrané hudební kategorie, navíc bez tipů ze strany hudební teorie. A přece i v tom náhodném zlomku hudby spočívá veškerá rozlehlost pocitů mého mládí, pro něž bych skoro zapomenul zestárnout.

PÍSNIČKÁŘSTVÍ

Pokušení v něm hledat skutečné básnictví, ve smyslu orfické lyriky a trubadúrství, založené na živém zpěvu spíše než tištěném slovu. Třebaže jsem jakkoli neuspokojován konkrétními písněmi, postavím-li vedle sebe nejvlivnější české písničkáře s nejvlivnějšími básníky (jsou-li takoví?), každý Xindl X, Landa nebo Klus dnes vypráví – i díky rezonanci s masami – o naší společnosti mnohem víc. Tentýž potenciál jsem si sliboval od hiphopu, který ale buď zůstává zakletý v konvencích své subkultury, anebo když prorazí, tak za cenu degradace na zábavní pop.

Karel KRYL (Homér českých písničkářů. Každý po něm je „nový Kryl“ a ti před ním jsou jeho proroci)
Karel HAŠLER (Krylova kabaretní prvorepubliková obdoba se silným příběhem, končící nikoli jako Kryl v demokratickém disentu, nýbrž umučen v koncentráku. Ještě se k němu vrátíme)
Jiří BULIS (písničkář bezděky, a rovnou dlouhá léta můj nejoblíbenější, jeden z nejtišších, chopinovský, křehké pavoučí postavy. Skladatel hudby k divadelním hrám, často zhudebňoval básníky – Rimbauda, Jesenina, Charmse… Jen si tak pobrukoval, aby to po něm přezpívali jiní. Jeho nejsilnější písně rostou z bolesti, orficky po smrti ženy. Vždyť jsme jen hosté na Zemi…)
Jakub ČERMÁK (nejlepší písničkář-vrstevník, s bosýma nohama a divokým srdcem)
Jaromír NOHAVICA (za jeho přezpívání Vysockého a Okudžavy)
Michal HORÁČEK (textař a podnikatel, posedlý motivem hry. Cením si ho za lyrikálový hybrid Kudykam, v němž se ač pochybně pokusil konfrontovat s Komenským či Goethem)
František Krištof VESELÝ (spíše zpěvák než písničkář; oblíbenec babičky. Ta mi zpívá, když chce pomoci vstát z postele: Podaj mi rúčku a poď so mnou, provediem ťa krásnou alejou…)
Jason WEBLEY (můj první zahraniční písničkář-busker, kdy jsem po síle jeho projevu podlehl i jeho textům. Na Halloweena zpravidla inscenuje svou smrt)

NAPŘÍKLAD TAKY: Ray Charles, Nick Cave, Bob Dylan, Joan Baez, Johnny Cash, Paul Simon, Tom Waits, Leonard Cohen, Nick Drake, francouzský šanson (Béranger, Trenet, Piaf, Brel, Ferré, Aznavour…), Albert Marcoeur, Caetano Veloso, Yasmin Levy, Pete Doherty… U nás V+W+J, Suchý+Šlitr, Svěrák+Uhlíř, Nedvěd+Nedvěd (stínová hudba undergroundu), Merta (Chtít chytit vítr) Mišík, Třešňák, Navarová, Vepřek, Klecandr (Čím jsem ti blíž), Veit (Rty okoralé od vína), Koubek, Záviš, Plíhal, Prokop (Snad nám naše děti prominou), Landa, Klus, Katarzia, Kilda…

KLASIKA

Straussův Tak pravil Zarathustra (přemrštěná symfonická báseň, doprovázející zlomové body mého dospívání. Kéž bych ji už nepotřeboval)
Ravelovo Piano trio in A minor (má kocovina z romantizmu, přechod od výbušných vášní k tiché lásce, když se vír noci uklidní a na zesláblou zemi dopadá ranní rosa)
Pergolesiho Stabat Mater (skladba osudně spojená se smrtí bratříčka a ztrátou víry v Boha)
Schubertova Ave Maria (konflikt s babičkou, hrůza a odpuštění)
Bachovy Matoušovy pašije (kosmické slzy mého otce a jeho hladící ruka)
Pendereckého Song of Cherubim (andělský sbor po světových válkách)
Prokofievův Tanec rytířů (vyzvánění mého budíku)

NAPŘÍKLAD TAKY: Lully, Vivaldi, Händel, Haydn, Mozart, Beethoven, Schubert, Berlioz, Mendelssohn, Chopin, Schumann, Liszt, Bruckner, Brahms, Saint-Saëns, Čajkovskij, Grieg, Fauré, Mahler, Debussy, Sibelius, Rachmaninoff, Satie, Schönberg, Bartók, Stravinskij, Orff, Poulenc, Khachaturian, Šostakovič, Messiaen, Cage, Ligeti, Boulez, Schnittke, Britten, Stockhausen, Pärt, Reich, Glass… Za Česko Michna, Mysliveček, Ryba, Rejcha, Smetana, Novák, Dvořák, Fibich, Janáček, Suk, Martinů, Hába…

OPERA

Bizetova Carmen (kdybych jako svou první operu viděl nějakou jinou, možná bych se už nikdy nedostal k té druhé, třetí, čtvrté…Viděno na Vánoce 2010 v bratrově pokoji, zatímco on bojoval v nemocnici o život)
Offenbachovy Hoffmannovy povídky (má asi nejmilejší opera o zoufalci, jeho třech milenkách – mechanické, truchlící, prostopášné – a nakonec o milostivé Múze)
Wagnerův Prsten Nibelungův (životní umělecký zážitek, zhlédnuto s Dájou v mém pokoji v kuse od 8 ráno až do hluboké noci, a ještě poslední dějství zbylo k snídani. Opravdu monumentální ozvěna antické tetralogie se vším všudy, vedle níž pobledne i Tolkienův Pán prstenů. Tak jsem zapomněl na všechny Nietzscheho námitky… Ačkoli ostatní Wagnerova díla – Bludný Holanďan, Tristan a Isolda, Tannhaüser, ba ani Lohengrin s Parsifalem – mě zase tolik neberou. Snad ještě Mistři pěvci norimberští… A hlavně Wagnerův odkaz v osobě malíře Vladimíra Kiseljova).

NAPŘÍKLAD TAKY: Monteverdi (Orfeus), Cavalli, Lully, Purcell, Händel, Rameau (Castor a Pollux), Gluck, Mozart, Beethoven (Fidelio), Weber (Čarostřelec), Meyerbeer (Robert ďábel), Rossini (Lazebník sevillský), Donizetti (Lucie z Lammermooru), Verdi, Gounod (Faust, Romeo a Julie), Musorgskij (Boris Godunov), Čajkovskij (Evžen Oněgin), Massenet (Manon, Werther), Rimsky-Korsakov, Janáček, Puccini, Strauss (Salome), Stravinskij, Berg (Vojcek), Šostakovič (Lady Macbeth Mcenského újezdu), Britten, Ligeti (Le Grand Macabre), Birtwistle, Glass, Adams (Nixon v Číně)…

Má drahá opero, přežívej dál své snoby s hrobníky.