…
U lavice dítě stálo,
byl pozdní večer, první máj.
Nic není jako dřív,
nic není jak bejvávalo,
nic není jako dřív.
…
Manon, jsi růže hozená do kostela
z rozmlácenýho kostela
v krabici s kusem mýdla.
Manon, jsi taková malá pilná včela,
taková celá sametová.
…
Ranní ptáče dál doskáče,
kdo neskáče, není Čech!
A to kuře krákoře, běhá po dvoře.
Jsi Čech, Čech, Čech, tak si toho važ,
fakt mi nevadí, že nos jak bambulku máš.
…
Píši vám, Karino, a nevím, zda jste živa.
Píšu vám, ještě včera jsem byl blízko vás.
Píšou mi psaní vojanští páni,
že já musím rukovat.
Vy jste to věděla? A víte, Karino?
Já na vojnu nepudu,
já na to mrdám.
Ať mír dál zůstává s touto krajinou.
…
S cizí ženou v cizím pokoji,
měla vlasy samou loknu, jé jé jé.
Pramínek vlasů jí ustřihnu potají.
Ještě spí a spí a spí,
já budu chodit po špičkách,
mám jednu ruku dlouhou. –
Já to nějak splet.
Nikdy nic nebylo.
Můj pokoj je studený a prázdný.
…
Ze zdi na mě tupě zírá
po trezoru temná díra.
Beránku, děkuji,
marně jsi neumíral,
děkuji.
…
Když jde malý bobr spát,
máš, má ovečko, dávno spát.
Když Tygr jede do Paříže,
jak lvové bijem o mříže.
My bijem o mříž ducha lvi
a my ji rozbijeme!
…tím to končívá
a to mě nebaví, nebaví,
hrajte ještě dál.
Naposledy.
…
V ponurém osvětlení gotického sálu
cejtim, že zaklepu na nebeskou bránu.
Nemám o životě páru, nemám páru.
Chytila jsem na pasece žížalu.
Předchozí výběr textů vznikl pro vystoupení na trhu s uměním, konajícím se v září 2016 před pražským hotelem Intercontinental. A jeho podnětem mi byl právě vztah umění a obchodu. Inspirován výtvarníky, kteří začlenili tržní fungování do svých estetických postupů (Warhol aj.), jsem přistoupil k veškeré poetické tvorbě jako k odpadu. A slepováním všeobecně známých útržků, nejčastěji skrze společné rýmy či jiné návaznosti, jsem se jal skládat nové instantní útvary – tak, aby už jejich výroba pokud možno rezonovala s patosem doby. Přičemž datum minimální trvanlivosti je uvedeno ve hvězdách.