Nothing Is a Problem Here

Po roce společného bydlení, myšlení i tvůrčích pokusů nás začala vlastní činnost přesahovat. V rodné zemi jsme iniciovali několik nevyzpytatelných kabaretů, mystérií, rituálů či komentovaných procházek. Směrem ven se nám zase otevřely dveře festivalů, kde – po úspěšné účasti ve francouzském Besançonu, Paříži a Casablance – máme možnost navazovat vztahy i s dalšími tvůrci po celém světě.

Naše činnost je dávno i činností těch z vás, kteří se s námi setkáváte, spolutvoříte, selháváte, ohmatáváte nemožné. A tak jsme se rozhodli dát tomuto již existujícímu hnutí jméno Nothing Is a Problem Here. Jde o větu všech skutečných hostitelů, která nám tolik usnadnila první pobyt v Africe a která sladce zaznívá i dál na Východě, v arabském světě až po Indii. Ústa, která ji vyslovují, jako by si zároveň uvědomovala strašlivé All Is Problem, a tím spíš odmítají přistupovat na tolik zdánlivých problémů, ve skutečnosti jen posilujících osamělost srdcí.

Dát si jméno je dobrý mezikrok. Co ale přesně chceme dělat, nevíme. Ti, kteří vědí, nás obtěžují na každé hranici. Jsme jako v té pohádce „jdi tam, nevím kam, přines to, nevím co“.

A tohle není manifest, ale něco se tím vyjadřuje:

  • Nechceme se omezovat na tradiční umělecké formy, žánry, ba vůbec na kult uměleckého díla. Stávající ponětí o umění nám může být jedině prostředkem k novému zakoušení nás samotných.
  • Nechceme být uměleckou skupinou, komunitou bez antagonizmů, jako spíše proměnlivou platformou vynalézající nové vztahy.
  • Nevěříme ve zvnitřněné hodnoty. Nic nás neskličuje tak jako pocit, že nás někdo zná a že nám rozumí. Jsme připraveni na to stát se vyhnanci ve vlastní zemi i vlastní identitě. Tíhneme k menšinám v sobě.
  • Odmítáme být alternativní, a ospravedlňovat tak ideu mainstreamu. Autenticitu pokládáme za ten nejhorší konformizmus. Vítáme negace, které nejsou předem určené.
  • Nechceme být současní; čas je pro nás anachronický, anebo tragický. Stavíme si hřiště v jeho skrytých zálivech.
  • Nepřistupujeme na jakoukoliv autoritu, s výjimkou lásky (a láska je v první řadě problém, možná ten jediný).

 Anna Luňáková a Ondřej Macl, v Praze na konci léta 2018

This entry was posted on August 22, 2018. Bookmark the permalink.